Shrnutí, pokud nemáte čas číst celý článek

• Natankujte plnou nádrž a přidejte aditivum – Zabráníte korozi zevnitř a stabilizujete palivo přes celou zimu.
• Důkladně motorku umyjte a namažte řetěz – Zbytky špíny, soli a vlhkost jsou ideální podhoubí pro rez.
• Odpojte nebo vyjměte baterii – Uložte ji v teple a občas dobijte – mráz ji jinak snadno zničí.
• Nahustěte pneumatiky a použijte stojan – Zabráníte deformaci a prodloužíte životnost gum.
• Zakryjte motorku prodyšnou plachtou – V garáži i venku chraňte stroj před prachem, vlhkostí i zloději.

Jak zazimovat motorku krok za krokem

Nejste si jistí, jak zazimovat motorku a co všechno je potřeba zkontrolovat, připravit nebo ošetřit? V následujícím přehledu najdete všechny důležité kroky, které byste před zimní pauzou neměli vynechat. Dozvíte se mimo jiné i to, jestli je lepší motorku natankovat, nebo ne, a proč má význam řešit i čistotu a údržbu, správné zakrytí nebo péči o baterii.

Důkladně motorku umyjte

Před zazimováním motorky ji nejprve důkladně umyjte. Zbytky hmyzu, prach, bláto nebo posypová sůl můžou přes zimu nenápadně narušit lak, kovové části nebo podvozek. Použijte ideálně přípravky určené přímo na motocykly, které jsou šetrné ke gumám i plastům.

Nezapomeňte ani na řetěz. Ten si zaslouží zvláštní péči – po očištění (například kartáčkem a odmašťovačem na řetězy) ho dobře promažte. Tak zabráníte vzniku koroze a připravíte řetěz na jarní provoz. Pokud motorku ukládáte na delší dobu, rozhodně ho nenechávejte jen tak. Suchý nebo špinavý řetěz bývá na jaře jednou z prvních věcí, která zlobí.

Po umytí motorku nechte pořádně oschnout, ať vlhkost nezůstane v těžko přístupných místech. Případně ji ještě jednou krátce projeďte, pokud vychytáte poslední hezké počasí v sezoně.

Natankujte plnou nádrž + přidejte aditivum

Benzín se časem znehodnocuje a ztrácí účinnost, tvoří usazeniny a může poškodit palivový systém. Pokud motorku uložíte na zimu s téměř prázdnou nádrží, hrozí navíc koroze vnitřních stěn. Proto před zazimováním natankujte plnou nádrž a přidejte aditivum, které stabilizuje palivo a chrání systém proti znečištění.

Po přidání aditiva je dobré motorku ještě krátce nastartovat, aby se přípravek dostal do celého palivového systému. Pokud máte stroj s karburátorem, můžete palivo z karburátoru vypustit – ušetříte si tím na jaře starosti se startováním.

Zkontrolujte kapaliny

Podívejte se na hladinu oleje, chladicí kapaliny či brzdových kapalin. Olej v motoru se při provozu znečišťuje a může obsahovat drobné kovové částečky, zbytky paliva nebo vodu. Pokud víte, že bude motorka delší dobu stát, je lepší olej vyměnit ještě před zimou. Čerstvý olej vytvoří uvnitř motoru ochranný film a sníží riziko koroze.

Vyndejte baterii

Baterie je jedním z nejcitlivějších prvků a mráz ji dokáže spolehlivě zničit. Pokud motorku zazimujete v chladné nebo nevytápěné garáži, je nejlepší baterii odpojit a uložit ji v teple, například doma v komoře nebo technické místnosti. Během zimy ji alespoň jednou měsíčně připojte na udržovací nabíječku.

Pokud se rozhodnete baterii ponechat v motorce, určitě ji odpojte od svorek. I tak ale doporučuji pravidelně kontrolovat její stav, například pomocí voltmetru. Na jaře se vám pak odvděčí spolehlivým startem a delší životností.

TIP: Mně se osvědčila například tato nabíječka s čidlem

Zkontrolujte pneumatiky

Dlouhodobé stání na místě může deformovat pneumatiky. Pokud necháte motorku stát celou zimu na stejném místě, mohou se vytvořit tzv. plošky, které poznáte hned při prvním jarním rozjezdu. Ideální je použít centrální stojan nebo paddock stojany, které odlehčí kola.

Když to nejde, nahustěte pneumatiky na horní hranici doporučeného tlaku a čas od času s motorkou lehce pohněte. Pneumatiky si také před uložením vizuálně zkontrolujte – koukněte na hloubku vzorku, případné trhliny nebo nerovnoměrné opotřebení. Ať víte, co vás na jaře případně čeká.

Zakryjte motorku

Na závěr motorku přikryjte. I v garáži hrozí prach, vlhkost nebo nechtěné ťuknutí při manipulaci s jinými věcmi. Nejlepší je prodyšná plachta určená přímo na motorky. Ta ochrání stroj, ale zároveň umožní odvádění vlhkosti, takže se pod ní nebude srážet voda.

Rozhodně se vyhněte igelitům nebo neprodyšným krytům – ty sice nepropustí vodu zvenčí, ale uzavřou vlhkost uvnitř. Výsledkem je koroze, zapaření a možný vznik plísní. Pokud je vaše garáž vlhká, zvažte i použití pohlcovače vlhkosti – třeba ve formě sáčku s aktivním granulátem.

Jak zazimovat motorku venku?

Zazimovat motorku venku je samozřejmě náročnější a méně vyhovující než v garáži a asi není nutné zdůrazňovat, abyste se snažili najít místo v kryté garáži. Pokud se to však nepovede a pokud dodržíte několik základních pravidel, zvládnete to i bez vlastního přístřešku.

První, na co byste se měli zaměřit, je samotné místo. Vyberte co nejvíce chráněné stanoviště, ideálně pod střechou, v závětří, mimo přímý kontakt s deštěm, sněhem a větrem. I obyčejná zeď domu nebo balkon dokáže výrazně snížit negativní vliv počasí.

Důležité je také, aby motorka nestála přímo na hlíně nebo trávě. Vlhkost zespodu by mohla postupně narušovat spodní části. Lepší je dát pod motorku podložku, třeba kus dřeva nebo gumovou rohož. Pokud máte možnost, použijte stojan, který udrží motorku stabilní a zároveň mírně nad zemí – ochráníte tak pneumatiky před ztvrdnutím a deformací.

Chraňte motorku proti dešti, sněhu a mrazu

Základní ochranou při venkovním zazimování je kvalitní plachta. Vyhněte se běžným igelitům, které sice nepromoknou, ale také nepropouští vzduch. Výsledkem bývá kondenzace vody pod plachtou, která může vést ke korozi. Investujte do prodyšné moto plachty s nepromokavou úpravou, ideálně s uchycením proti větru a větracími otvory.

Při nasazování plachty dbejte na to, aby se nikde přímo nedotýkala lakovaných částí, kde by mohla při větru způsobit oděrky.

Utěsněte otvory

Ucpání všech otvorů zabrání vlhkosti, aby se dostala dovnitř stroje a způsobila kondenzaci. Ještě důležitější ale je, že tím zabráníte případným hlodavcům, aby si z motorky udělaly zimní útočiště. Stačí vám na to hadr nebo staré oblečení. Jen nezapomeňte na jaře všechno vytáhnout, než motorku znovu nastartujete.

Ošetřete motorku proti korozi

Motorku je zvlášť při zimování venku dobré ošetřit sprejem proti korozi. Tenká vrstva antikorozního přípravku pomůže kovovým částem odolat vlhkosti, posypové soli i střídání teplot. Výrazně tím snížíte riziko, že vás na jaře překvapí rez nebo zažrané šrouby.

Vyndejte baterii a uskladněte ji doma

Při venkovním zazimování platí dvojnásob, že je potřeba baterii buď odpojit, nebo ideálně úplně vyndat. Vystavení nízkým teplotám baterii výrazně zkracuje životnost a zvyšuje riziko, že po zimě už nenastartujete. Baterii tedy uskladněte doma a během zimy ji několikrát připojte na udržovací nabíječku.

Elektroniku a konektory můžete preventivně ošetřit sprejem s dielektrickým účinkem (např. kontaktní sprej nebo silikonový ochranný sprej). Chrání před vlhkostí a korozí, což je venku klíčové. Pokud má vaše motorka alarm nebo lokalizační zařízení, zjistěte, zda nemá vlastní baterii a zda se dá během zimy deaktivovat.

Zabezpečte motorku proti krádeži

Motorka zaparkovaná venku je bohužel i větší lákadlo pro zloděje. Zazimování venku by proto mělo zahrnovat i zabezpečení. Základem je pevný řetěz se zámkem, ideálně provlečený skrz rám a upevněný k pevnému bodu – sloupu, zábradlí nebo zemi. Pokud motorku parkujete pravidelně na stejném místě, můžete zvážit i montáž kotvy do země nebo zdi.

Další možností je diskový zámek s alarmem, který reaguje na pohyb. Důležité ale je, aby zámky nebyly vystavené přímé vlhkosti – vybírejte typy s krytím proti vodě, případně zvažte jednoduchý přístřešek nebo box. Zvenku by motorka měla působit nenápadně – zakrytá, bez výrazné značky nebo lákavých detailů. Čím víc práce by měl případný zloděj s jejím odcizením, tím lépe.

Pravidelně motorku kontrolujte

Motorku pod plachtou pravidelně kontrolujte. Jednou za několik týdnů ji na chvíli odhalte, zkontrolujte, zda je suchá, nebo případné znečištění. Pokud je to možné, občas s ní i pohněte nebo ji na chvíli přesuňte.

Zdroje

ZIMMERMAN, Mark. The Essential Guide to Motorcycle Maintenance. Motorbooks International, 2016.

Shrnutí, pokud nemáte čas číst celý článek

• Stres za řídítky je běžný – nejste v tom sami, ale dá se s tím pracovat.
• Dechové techniky – nádech na 4, výdech na 8 nebo box breathing pomáhají tělu přejít do klidu.
• Oklepání těla – rychlé „vyklepání“ napětí z rukou, ramen nebo celého těla funguje podobně jako u zvířat.
• Zatnutí a uvolnění svalů – jednoduchá technika, která pomůže vrátit tělo do rovnováhy.
• Trénujte v klidu – techniky je dobré zkoušet mimo krizové situace, ideálně pravidelně.
• Najděte si, co vyhovuje vám – neexistuje jediný správný způsob, každému sedne něco jiného.

Jak se uvolnit na motorce

Způsobů, jak se na motorce uvolnit, je celá řada. Zpočátku se můžete cítit zvláštně, ale když je vyzkoušíte, uvidíte, že je to mnohem lepší než se prostě jenom klepat v sedle. V článku sdílím techniky, které se mi osvědčily a pomohly mi zbavit se napětí nejen při jízdě. Mám je ráda hlavně proto, že jsou jednoduché a dají se použít kdykoli – ještě před nasednutím i přímo v provozu. Dechových cvičení i metod práce s tělem existuje nespočet, a rozhodně stojí za to se jim věnovat a postupně zjistit, co vyhovuje právě vám. A nemusíte se bát, protože časem, jak budete postupně získávat zkušenosti a jistotu, je nakonec nebudete potřebovat.

1. Dechové techniky

Dechové techniky jsem začátku brala s velkou rezervou. Nepřišlo mi, že by mě obyčejné dýchání mohlo hned zklidnit. A ono také nemůže, protože to není žádné kouzlo na počkání. Ale dech dává tělu informaci, že je v bezpečí. A tělo to ví a reaguje, ačkoliv ne hned dramatickým uvolněním. Naopak, postupně a jemně.

Nádech a prodloužený výdech

Jedna z nejjednodušších a přitom velmi účinných technik je prodloužený výdech: nádech na 4 doby, výdech na 8. Tím se aktivuje parasympatikus – část nervového systému, která tělo uklidňuje. Můžete začít i s poměrem 3:6 nebo 4:6, podle toho, co vám je příjemné. Výdech by měl být delší než nádech, to je základ.

Dýchání do čtverce

Zajímavá je i tzv. dýchání do čtverce (box breathing): nádech na 4 doby, zadržení na 4, výdech na 4, znovu zadržení na 4 – a opakovat. Tato dechová tehcnika umožňuje dočasné zvýšení hladiny oxidu uhličitého (CO₂) v krvi, což podle studií snižuje srdeční tep a stimuluje parasympatický nervový systém. Tahle technika je vhodná spíš pro klidnější chvíle, třeba před jízdou nebo během přestávky. Můžete si najít kolem sebe něco čtvercového a následovat dech pohledem po obvodu.

Varianty se zadržením dechu (buď po nádechu, nebo po výdechu) ale používejte opatrně, jen pokud se při nich cítíte dobře.

POZOR: I když se může zdát, že dechová cvičení fungují „samy od sebe“, opakování je klíč. Dech je sice přirozený, ale vědomá práce s ním je dovednost jako každá jiná a je potřeba ji trénovat. Pravidelná praxe přináší největší výsledky. Potvrzuje to i nedávná randomizovaná studie, která sledovala účastníky, kteří cvičili denně jen 5 minut po dobu jednoho měsíce. Výsledky? Největší zlepšení nálady, snížení stresu i snížení dechové frekvence přinesla právě technika s prodlouženým výdechem – a předčila i meditaci.

2. Oklepání se

Možná to znáte od psů – když jsou nervózní, mokří nebo jen tak potřebují „vyčistit systém“, oklepou se. Rychle, intenzivně, a pak jdou dál. A přesně tohle zvládneme i my. Této metodě se říká také terapeutické nebo neurogenní třesení. Jde o přístup, při kterém se tělo vědomě „roztřese“, aby uvolnilo nahromaděné napětí a případná traumata, a tím pomohlo znovu nastavit rovnováhu nervového systému. Podobně pracuje i metoda somatic experiencing, kterou jako tělesně zaměřenou terapii vyvinul Dr. Peter Levine. Ve své knize popisuje, že zvířata, například právě psi, která se po stresu často instinktivně oklepou, aby se zbavila napětí.

Oklepání těla je překvapivě účinný způsob, jak uvolnit napětí z fyzického těla i nervového systému. Můžete se oklepat celí nebo se zaměřit jen na konkrétní části, kde cítíte napětí, třeba ramena, ruce, zápěstí nebo nohy. Třesení nebo vibrace pomáhají tělu zbavit se svalového napětí, spálit přebytečný adrenalin a zklidnit nervovou soustavu zpět do jejího neutrálního stavu. Právě tím efektivně snižují hladinu stresu v těle.

Klidně k tomu přidejte i poskoky, zlehka se zatřeste v kolenou, uvolněte čelisti. Nemusí to vypadat hezky, ani nijak sofistikovaně. Cílem je dostat z těla přebytečné napětí, rozproudit krev tím správným způsobem a třeba se tomu i trochu zasmát. Tělo ví, co dělá. Ideální je udělat to před jízdou :).

3. Zatnutí a uvolnění svalů

Další technikou, která funguje překvapivě dobře a je také vědecky podložená, je vědomé střídání napětí a uvolnění. Známé je také jako progresivní svalová relaxace (PMR), díky které se tělo učí vědomě rozpoznávat a odbourávat napětí.  

Vyberte si jednu část těla – třeba ruce, ramena nebo stehna – a na pár vteřin ji záměrně silně zatněte. Pak s výdechem nechte napětí úplně povolit. Cílené zatnutí svalů totiž zvýší vnímání těla a následné uvolnění působí mnohem silněji, než když se snažíme jen uvolnit.

Tuhle techniku můžete opakovat několikrát za sebou, klidně i při jízdě – například krátké zatnutí stehen při brzdění na semaforu, zatnutí a povolení rukou na řídítkách, jemné stažení a uvolnění ramen. Je to nenápadné, jednoduché a přitom velmi účinné. Vědomá práce se svalovým napětím pomáhá nejen tělu, ale i hlavě. Najednou se vracíte víc do přítomnosti, do těla, a stres má menší šanci vás ovládnout.

Najděte si techniku, která vyhovuje vám

Každý jsme jiný a každé tělo reaguje jinak. To, co uvolní jednoho, nemusí vůbec fungovat pro druhého. Někdo si zamiluje pravidelné dechové techniky, jiný potřebuje trochu poskakovat, třást se nebo vědomě zatínat a povolovat svaly. Důležité je být k sobě vnímavý a nebát se zkoušet různé přístupy. Klidně si z každé techniky vezměte jen kousek, upravte si ji podle sebe a hledejte, co vám dělá dobře. Tělo i nervový systém vám dají vědět, kdy jste na správné stopě. A pamatujte si, že sahat po těchto technikách až v krizi není ideální. Nejlépe uděláte, když si je nacvičíte už předtím.

Zdroje

Berceli D, Salmon M, Bonifas R, Ndefo N. Effects of Self-induced Unclassified Therapeutic Tremors on Quality of Life Among Non-professional Caregivers: A Pilot Study. Glob Adv Health Med. 2014 Sep;3(5):45-8. doi: 10.7453/gahmj.2014.032. PMID: 25568824; PMCID: PMC4268601.

Komori T. The relaxation effect of prolonged expiratory breathing. Ment Illn. 2018 May 16;10(1):7669. doi: 10.4081/mi.2018.7669. PMID: 30046408; PMCID: PMC6037091.

Toussaint L, Nguyen QA, Roettger C, Dixon K, Offenbächer M, Kohls N, Hirsch J, Sirois F. Effectiveness of Progressive Muscle Relaxation, Deep Breathing, and Guided Imagery in Promoting Psychological and Physiological States of Relaxation. Evid Based Complement Alternat Med. 2021 Jul 2;2021:5924040. doi: 10.1155/2021/5924040. PMID: 34306146; PMCID: PMC8272667.

Shrnutí, pokud nemáte čas číst celý článek

• Dívejte se tam, kam chcete jet – ne pod přední kolo, ale co nejdál před sebe.
• Uvolněte ramena a lokty – tělo nesmí být v křeči, paže musí zůstat volné.
• Střed těla zpevněte – pomáhá s balancem, brzděním i odlehčením rukou.
• Držte špičky na stupačkách – ne paty, abyste předešli chybám a nehodám.
• Koleny svírejte nádrž – ruce se tak mohou plně věnovat řízení, ne držení těla.
• Spojku ovládejte podle potřeby, brzdu vždy dvěma prsty pro přesnost a cit.
• Trénujte mimo motorku – posilujte core, stabilitu a vnímání vlastního těla.

Jak správně sedět na motorce

Správnou jízdní pozici vezmeme odshora dolů, s jednou malou připomínkou na začátek: celé tělo pracuje v souhře, ale pro nás jsou při ježdění nejdůležitější ruce a jejich pozice. Pamatujte na to.

1. Pohled

Jedna z nejčastějších chyb, kterou dělají nejen začátečníci, je pohled dolů. Ať už na řídítka, displej nebo těsně před kolo. Jenže vaše tělo, které motorku řídí, přirozeně následuje směr vašeho pohledu. Když se díváte dolů, automaticky si ztěžujete ovládání stroje, přenášíte napětí do těla a ztrácíte jistotu.

Myslete vždycky na to, ať máte zvednutou hlavu. Dívejte se dopředu a vnímejte prostor před sebou. Nekoukejte se na konkrétní překážku (například kužel nebo kanál), protože tělo pohled automaticky následuje, takže skončíte přímo tam, kde nechcete. Překážky vnímejte periferně – buďte si jich vědomi, ale oči i mysl směřujte tam, kam chcete jet.

TIP: Často nestačí jen sledovat směr očima. Oči mají omezené zorné pole a zejména ve stresu zůstávají „zamčené“ na střed, aniž bychom si to uvědomovali. Tělo tak nedostává dost jasný signál, kam se má natočit. Zkuste tedy při každém zatáčení nebo manévru nasměrovat bradu tam, kam chcete jet – jako by to byla vaše směrovka. Brada vytváří osu pro rovnováhu – když ji nasměrujete správně, udržíte stabilitu a pomůže to nejen očím, ale i celému tělu přirozeně držet správný směr. Je to účinné při pomalé jízdě, v úzkých uličkách, při slalomu i při ostřejším průjezdu zatáček. Oči i hlava zkrátka musí pracovat společně.

2. Ramena, paže a lokty

Při jízdě v napětí nebo stresu má tělo přirozenou tendenci zvedat ramena směrem k uším. Je to naprosto normální a automatická reakce nervového systému na nejistotu, strach nebo nepohodlí. Jenže na motorce to znamená omezený pohyb rukou, křeč v pažích a horší kontrolu nad řídítky. Proto je důležité ramena vědomě uvolnit.

Správně uvolněná ramena jsou zásadní pro:

• Lepší vedení motorky v zatáčkách,
• snížení únavy horní části zad,
• hladší přenos nerovností a lehčí práce pro motorku.

TIP: Může pomoct jednoduché dechové cvičení. Zhluboka se nadechněte nosem (napočítejte do 4) a při výdechu (prodlužte ho na 6) nechte ramena klesnout dolů. Klidně jimi zakružte a zkuste je uvolnit. Zkontrolujte se také během jízdy – ideálně na semaforu nebo před vyjetím – jestli nemáte ramena nahoře a nejste zbytečně napjatí.

Lokty uvolněte – třeba jako slepice

Napnuté ruce znamenají ztrátu citu a přesnosti při řízení. Když máte paže v křeči, přenášíte do řídítek příliš síly a zhoršujete ovladatelnost motorky. A to nejen při jízdě rovně, ale hlavně při:

• pomalých manévrech,
• průjezdu zatáček,
• přejezdu nerovností,
• brzdění a zrychlování.

Obecně platí:

• Lokty by měly být mírně pokrčené, ne natažené do zámku.
• Uvolněné paže lépe absorbují vibrace, nárazy i změny směru.

Uvolnění paží je provázané s pozicí středu těla a sezení. Pokud máte špatně nastavený posed (např. jste moc naklonění dopředu nebo příliš natažení), automaticky se to projeví napětím v rukou. V takovém případě se vraťte k pozici trupu a případně upravte výšku řídítek, polohu stupaček nebo sklon sedla (pokud je to možné).

TIP: Zkuste si na místě tzv. „slepici“ – lehce zahýbejte lokty nahoru a do stran, jako byste mávali křídly. Pokud to jde bez odporu, máte paže volné. Pokud cítíte odpor nebo napětí – zhluboka se nadechněte, uvolněte ramena a zkuste to znovu.

3. Střed těla

Střed těla (nebo také „core“) tvoří svaly kolem páteře, břicha a spodních zad. Tyto svaly jsou základní oporou pro jakýkoli pohyb, nejen na motorce. Ať už brzdíte, zrychlujete nebo projíždíte zatáčku, vždy se na ně spoléháte. Pokud jsou oslabené, dochází k celé řadě nepříjemností:

• Při brzdění se budete nekontrolovaně předklánět, místo abyste zůstali stabilní.
• Při zrychlování se naopak budete nechtěně opírat o řídítka. To je špatně, protože tím přenášíte váhu na ruce a ztrácíte kontakt s podvozkem.
• Při pomalé jízdě nebo manévrech budete hůř držet rovnováhu a každá malá nerovnost vás rozhodí.

Pevný střed těla vám umožní:

• Udržet vzpřímenou pozici bez námahy,
• efektivně absorbovat síly při brzdění i zrychlování,
• nezatěžovat zbytečně ruce a ramena,
• lépe držet stabilitu při nízkých rychlostech.

Jak poznáte, že máte slabý střed těla?

• Bolí vás záda nebo ruce po delší jízdě.
• Cítíte, že při zastavení často ztrácíte stabilitu a musíte jít na obě nohy, nejen na jednu.
• Visíte při akceleraci na rukou, místo abyste se „drželi“ vlastním tělem.

To všechno jsou signály, že je třeba zapracovat na core. Dobrá zpráva je, že střed těla můžete posilovat kdykoli a kdekoli a výsledky se dostaví velmi rychle. Stačí 10–15 minut denně a vaše jízda se znatelně zlepší.

TIP: Vyzkoušejte osvědčené cviky na střed těla. Mezi nejúčinnější patří například pozice prkna (plank), mrtvý brouk (dead bug), pták-kočka (bird-dog). Můžete si pořídit také balanční podložky a míče – zlepšují stabilitu a svalovou koordinaci. Zaměřte se nejen na sílu, ale i na stabilitu a kontrolu pohybu. Nejde o to, kolik uděláte opakování, ale jak kvalitně. Pomalejší tempo a důsledné provedení je základ.

4. Nohy a stupačky

Jedno z nejzásadnějších pravidel správné pozice na motorce zní: Mějte nohy opřené o stupačky špičkami, ne patami.

Možná vám připadá pohodlnější mít nohy „rozvalené“ a opřené prostředkem chodidla nebo dokonce patami – ale tahle pozice je nejen neefektivní, ale hlavně nebezpečná.

Co všechno hrozí, když jezdíte s patami na stupačkách:

• Můžete nechtěně sešlápnout zadní brzdu nebo spojku, např. při přejezdu nerovnosti.
• Omezujete pohyblivost nohou, zejména při náhlém přehmátnutí na páčku.
• V zatáčkách riskujete, že si škrtnete botou o asfalt, což vás může rozhodit nebo vyloženě shodit.

Představte si skokana do dálky nebo někoho, kdo se chystá vyskočit – nikdy nestojí na patách. Stejně tak motorka potřebuje, abyste byli připraveni reagovat a pracovat s váhou těla. A to se děje skrz špičky, ne paty.

Nejčastější špatné návyky

Pokud se učíte jezdit nebo jste právě vyšli z autoškoly, možná u sebe rozpoznáte tyto chyby:

• Paty leží volně na stupačkách – často jako důsledek špatné ergonomie nebo snahy „odpočívat“ za jízdy.
• Stále připravená noha na brzdě/spojce – což sice vypadá jako připravenost, ale je to rizikový zlozvyk, protože:
  • si můžete nevědomky šlápnout na páčku,
  • při nouzové situaci stejně brzdíte primárně přední brzdou, ne zadní.

Tyto návyky navíc ztěžují vaši práci se stabilitou – noha, která se pasivně „povaluje“, nepřenáší váhu a nepracuje s podvozkem motorky.

Jak vypadá správná technika

Abyste byli stabilní, připravení a v bezpečí, držte nohy na špičkách – ideálně tak, aby klouby prstů byly na stupačce, ne její střed.

Výhody této techniky:

• Získáte lepší kontrolu nad rovnováhou.
• Nebudete si „sabotovat“ jízdu nechtěným brzděním.
• Zabráníte zbytečnému opotřebení zadní brzdy.
• Vybudujete si správný návyk, který vás podrží v krizových situacích.

TIP: Na parkovišti si zkuste pomalou jízdu se špičkami na stupačkách a sledujte, jak rychle zvládnete přendat nohu na brzdový/spojkový pedál. Po pár jízdách zjistíte, že je to otázka zlomku sekundy. Není důvod držet nohu „připravenou“ celou dobu.

Přitiskněte kolena k nádrži

Kolena nejsou na motorce jen pasivně položená. Hrají důležitou roli při udržování stability a rovnováhy, a to hlavně při brzdění, nízkých rychlostech a krizových manévrech.

Pevný stisk nádrže koleny znamená, že:

• Odlehčíte ruce, které nemusí zadržovat vaše tělo při zpomalování,
• zlepšíte kontakt s motorkou – vnímat přes stehna, co motorka dělá, je důležité hlavně v zatáčkách,
• omezíte přenos hmotnosti na řídítka, a tím snížíte tlak na přední kolo,
• zvýšíte celkovou stabilitu a kontrolu nad strojem.

Při brzdění dochází k přesunu váhy směrem dopředu, a pokud se nedržíte koleny, celé tělo se přenese na ruce. Ty pak rychle tuhnou, ztrácí cit pro dávkování brzdy a přenáší křeč až do ramen a krční páteře.

Proč je to důležité i v krizových situacích

Když se dostanete do krizovky – třeba prudké brzdění před překážkou – zapření kolen o nádrž je klíčové. Tím, že se držíte tělem, umožníte rukám zůstat volným a brzdit jemně a přesně, bez zbytečného škubání.

Tip: Na tréninkovém parkovišti si zkuste krátký slalom nebo brzdění s vědomým stiskem kolen. Sledujte, jaký rozdíl cítíte v rukách. Pokud to děláte správně, ruce jsou volné a nebolí ani po opakovaných manévrech.

5. Páčky – spojka a brzda

Jako poslední si projdeme, kolika prsty mačkat spojku a brzdu.

Spojka: přizpůsobte se motorce, ne dogmatům

V oblasti spojky neexistuje jedno univerzální pravidlo, které by platilo pro všechny jezdce a všechny motorky.

Moderní stroje často mají lehkou antihoppingovou spojku, která jde zmáčknout doslova jedním prstem, nebo nastavitelnými páčkami, díky nimž si můžete přiblížit ovládací prvky k dlani. Na druhou stranu u starších motorek, nebo u strojů s tužší mechanikou, může být naprosto v pořádku mačkat spojku třemi nebo čtyřmi prsty podle ergonomie.

Důležité je, abyste měli vždy dostatek kontroly nad spojkou – bez křeče, bez přepínání zápěstí a s jistým citem.

Brzda: vždy dva prsty a cit

Na rozdíl od spojky je brzda naprosto nekompromisní téma. Zde opravdu platí, že správná technika je klíčová nejen pro plynulost, ale hlavně pro bezpečnost. Zatímco když budete spojku mačkat třemi nebo čtyřmi prsty, pravděpodobně si neublížíte, s brzdou je to naopak. Prsty na ní neslouží ke stisku „nadoraz“, ale k jemnému, řízenému zvyšování brzdného účinku.

Správné brzdění = dva prsty na páčce.

Proč?

• Dva prsty (většinou ukazovák + prostředníček) vám umožní jemné dávkování síly – a to je při brzdění naprosto zásadní.
• Celou dlaň stále držíte na gripu, což znamená lepší stabilitu a jistotu v ruce.
• Dva prsty vás ochrání před tím, abyste nepřebrzdili přední kolo, což by mohlo vést ke smyku nebo přepadnut

Správná technika ovládání páček i práce s tělem vám nezajistí jen větší bezpečnost, ale především plynulou, klidnou a radostnou jízdu – ať už na silnici, na parkovišti, nebo v terénu.

Shrnutí, pokud nemáte čas číst celý článek

• Start: v Brucku nebo Heiligenblutu, čeká vás 48 km zatáček a vyhlídek.
• Grossglockner mýtné: Motorka stojí 35 € (po 18:00 – 28,50 €), auto je dražší.
• Grossglockner teplota: O 10–15 °C chladněji než v údolí, počasí se mění rychle.
• Kdy jet na Grossglockner? Nejlepší je červen a září, kdy je dostatečně teplo, ale ještě ne hlavní sezóna, kdy bývá na vysokohorské silnici poměrně velký provoz.
• Tip: Dejte si pozor, co píšete do navigace, abyste neskončili z druhé strany vrcholu.

Rakousko: Grossglockner na motorce

Tahle legendární 48kilometrová silnice ve Vysokých Taurách vás provede 26 číslovanými zatáčkami a nabídne převýšení 1 748 metrů. Během necelé hodiny se dostaneš až do 2 571 m n. m., kde čekají nejen nádherné výhledy, ale i jedna z nejlepších tras pro milovníky horských silnic.

Z terasy se vám naskytne nádherný výhled na nejvyšší vrchol Rakouska, Grossglockner, a také na Pasterze, největší ledovec Východních Alp. Kromě panoramatických scenérií zde najdete velké kryté parkoviště, návštěvnické centrum, nejvýše položenou výstavu automobilů a motocyklů, restauraci a několik turistických expozic, které vám přiblíží historii této ikonické horské trasy. A samozřejmě skoro nepřekonatelný motorkářský zážitek.

Provoz

Nejmenší provoz bývá ve všední dny ráno nebo pozdě odpoledne (navíc mýto mívá večerní slevu). V poledne v sezóně se připravte na cyklisty, auta a karavany, které nezřídka blokují cestu a někdy je obtížné je předjet. Proto se tedy obrňte i dávkou trpělivosti.

Grossglockner – počasí jako na Sibiři

Nepřekvapí, že počasí na Grossglockneru je proslulý svými extrémními podmínkami. 250 dní v roce zde prší nebo sněží a více než 100 dní tu fouká prudký vítr. S průměrnou teplotou –3 °C se klima v této oblasti blíží podmínkám, jaké panují na Sibiři nebo v Grónsku.

V sezóně počítejte s tím, že ranní a večerní teploty na vrcholových úsecích padají k 3–5 °C a přes den se vyšplhají maximálně k 10–15 °C. Takže i když se v údolí budete potit, nezapomeňte přibalit další vrstvy oblečení, případně kvalitní termoprádlo.

Počítejte také s občasnými přeháňkami, náhlými poryvy větru a počasím, které se umí změnit klidně během čtvrthodinky. Bouřky jsou v létě časté, zvlášť odpoledne. Pokud z toho máte obavy, pečlivě kontrolujte předpovědi počasí. Mějte ale na paměti, že i ty se mohou rychle měnit.

Základní pravidlo? Vrstvit, nehazardovat a mít plán B. Pokud vás nahoře zastihne hustá mlha nebo sníh, otočit se a jet zpátky není ostuda.

TIP: Můžete se přes webkamery podívat, jak to nahoře vypadá.

Grossglockner silnice: na co se připravit?

Grossglocknerská vysokohorská silnice je doslova motorkářský sen. Perfektní asfalt se vine v nekonečných zatáčkách, serpentiny střídají dlouhé táhlé oblouky a každá další zatáčka otevírá nový pohled na hory. Povrch je udržovaný v perfektním stavu, takže se nemusíte bát.

Na některých úsecích si jistě všimnete, že chybí svodidla. Pokud nejste zvyklí na otevřené horské cesty, může to v první chvíli působit trochu strašidelně. Ale silnice je dost široká, přehledná a s dobrým rozhledem, takže se není čeho bát – stačí držet svou stopu a klidně zpomalit, jak budete potřebovat.

Připravte se na kombinaci prudkých stoupání a technických sjezdů, které prověří vaše brzdové kotouče i cit v pravé ruce. Limity rychlosti jsou nízké, a ne náhodou – tahle silnice je zážitková, ne závodní trať.

Na co si dát pozor

Než vyjede, měli byste zvážit několik věcí, na které je potřeba dát si pozor. Přestože silnice není závratně náročná, přesto by vás mohla jízda nemile překvapit.

Pohlídejte si, co dáváte do navigace

Do navigace pište vždy Grossglockner Hochalpenstrasse. Pokud zadáte pouze Grossglockner, cesta vás povede z druhé strany vrcholu. Z Kals am Großglockner se dostanete po krásné, klidnější silnici Kalser Glocknerstraße. I tady se platí mýto, ale tahle trasa je kratší, méně frekventovaná a vede vás jen na kamenné parkoviště u Lucknerhausu.

Odtud už pokračuje jen pěší stezka směrem k chatám a vyhlídkám pod samotným vrcholem Großglockneru. Pro motorkáře je to spíš odpočinková projížďka s nádhernými výhledy a minimem provozu, ideální na klidné tempo a focení. Na rozdíl od Hochalpenstraße vás ale nečeká přejezd sedla. Tahle cesta končí právě na parkovišti, odkud už musíte „přepnout“ na pěší režim. Pokud toto nevíte dopředu, budete pravděpodobně dost zklamaní. Ale nebudete sami, na parkovišti pravděpodobně potkáte ještě pár zbloudilých, zmatených motorkářů.

Zkontrolujte si brzdy

S převýšením 12 % a někde i 14 % jsou ne nadarmo při sjezdu u zatáček cedule, které se opakovaně ptají na docela strašidelnou, byť zásadní otázku: Máš v pořádku brzdy?

Moje rada zní, využívejte při jízdě nejenom brzdy, ale hlavně brzdný účinek motoru. To znamená, že když pojede dolů, nebudete řadit na vyšší stupeň, ale i delší rovné klesání budete sjíždět na jedničku nebo na dvojku.

Když totiž sundáte nohu z plynu, motor začne brzdit sám o sobě – omezuje přísun paliva a mechanicky zpomaluje kola. Díky tomu zpomalujete přirozeně, aniž byste museli neustále používat brzdy. Je to nejenom skvělý způsob, jak předejít přehřátí brzd, ale také jak si uržet nad motorkou lepší kontrolu.

Zkontrolujte si také, zda máte dostatečně nafouknuté pneumatiky. Pokud budou podhuštěné, bude se vám opravdu špatně zatáčet. Jestliže to naopak přeženete, riskujete ztrátu přilnavosti a pád. Ujistit se na benzínce pod vysokohorskou silnicí vám zabere opravdu jen chvilku, ale ušetří nepříjemné chvíle.

Nejezděte nad svoje schopnosti

Celou Grossglockner Hochalpenstrasse můžete projet i klidným tempem, nemusíte se hnát kupředu jako závodníci. Pokud vám vyhovuje pomalejší jízda, vůbec nic se neděje. Ostatní vás prostě předjedou a je to. Na téhle silnici se potkává spousta jezdců a jezdkyň s různým stylem jízdy, takže nikoho nepřekvapí, když zvolníte. Naopak, jedete si svým tempem, šetříte brzdy a máte víc času nasávat krásy okolní přírody.

Myslete hlavně na to, abyste nikdy nejeli nad svoje možnosti a schopnosti. Není ostuda zpomalit. Také dělejte pauzy na odpočinek, ať jedete pořád čerství a fyzicky v pohodě. A nenechte se ovládnout strachem. I když některé zatáčky můžou vypadat děsivě, vy je zvládnete projet. Pamatujte si to.

Grossglockner na motorce: cena

Grossglockner Hochalpenstrasse je zpoplatněná, aby mohla zůstat v dobrém stavu. Poplatek můžete zalatit předem online a pak u mýtné brány jenom naskenovat QR kód, nebo můžete zaplatit přímo v mýtné bráně.

Denní vstupenka pro motorky

Pokud se chystáte projet Grossglockner Hochalpenstrasse na motorce, zaplatíte za denní vstup následující částky:

• Klasický motocykl: 35,00 €
• E-motocykl (100% elektrický): 30,50 € – Při platbě je nutné předložit registrační list k identifikaci vozidla.
• Večerní sleva (po 18:00): 28,50 € – Platí pouze pro klasické motocykly.

Delší vstupenky

Pokud se rozhodnete svou trasu protáhnout i na druhý den, můžete si zakoupit zvýhodněný lístek:

• Cena za druhý den pro motorku: 17,00 €

Příplatek je platný pouze ve stejném kalendářním roce, po předložení jízdenky z první jízdy a je vázán na SPZ. Lze jej zakoupit pouze na pokladnách.

Třídenní jízdenka a permanentka

Pro delší pobyt na trase můžete využít tuto možnost:

• Třídenní vstupenka pro motorku: 70,00 €
• Permanentka pro motorku: 126,50 €

Permanentka platí od dne vydání do zimní uzavírky (nejpozději do 31. prosince daného roku). Lze ji zakoupit pouze pro soukromá vozidla.

Kombinovaná vstupenka

Pokud chcete kombinovat více alpských tras, je tato nabídka ideální. Tour lístek zahrnuje jednodenní vstup na Großglockner, Gerlos a Nockalmstraße a umožňuje také nákup zlevněné jízdenky na Villach Alpine Road za 13,00 €.

• Cena za motorku: 53,00 €

Grossglockner – otevírací doba vysokohorské silnice

Silnice je otevřena od května do konce října či začátku listopadu. Přesná otevírací doba se liší podle ročního období:

• Do 31. května: 6:00 – 20:00 (poslední vjezd v 19:15)
• Od 1. června do 31. srpna: 5:30 – 21:00 (poslední vjezd v 20:15)
• Od 1. září: 6:00 – 19:30 (poslední vjezd v 18:45)

Otevírací doba návštěvnických center, obchodů a výstav

Kromě samotné silnice můžete navštívit i několik zajímavých míst podél trasy:

• Návštěvnické centrum Kaiser-Franz-Josefs-Höhe: otevřeno denně od 10:00 do 16:00
• Ostatní výstavy a obchody: otevřeno denně od 9:00 do 16:00
• Observatoř Wilhelm Swarovski: otevřeno denně od 10:00 do 16:00

Shrnutí, pokud nemáte čas číst celý článek

• Klid a postupné učení: Trénujte po malých krocích, klidně s jištěním, nejprve jen s motorkou na stojánku.
• Pravidlo jedné nohy: Zastavujte vždy jen na jednu nohu, druhá zůstává na stupačce; vybírejte levou/pravou podle terénu a budujte z toho návyk kvůli stabilitě. Na obě nohy zastavovat nemusíte, i pokud vám to třeba v autoškole tvrdili.
• Svalová paměť a balanc: Trénujte obě strany kvůli disbalancím. Rovnováhu zlepšujte jednoduchými cviky (stání na jedné noze, se zavřenýma očima, balanční pomůcky). Nezapomeňte držet motorku při zastavování rovně.
• Správná pozice těla: Oči vpřed, lokty volně, střed zpevněný, záda rovná, kolena „měkká“, špičky na stupačkách. A dýchejte (při vysednutí vydechnout, při návratu nadechnout).
• Nácvik krok za krokem: 1) Vypnutá motorka, klidně na stojanu. 2) Bez stojanu na místě. 3) Pomalá jízda ~5 km/h, vysednout až po zastavení, ne „ťapat“ oběma nohama; opakujte často a jezděte na bezpečné ploše.

Jak jezdit na vysoké motorce

Než se pustíte do zkoušení a jízdy jako takové, na začátek bych chtěla zdůraznit jedno – nebojte se! Já vím, že motorka může působit děsivě, a pokud budete ve stresu a v křeči, může se i děsivě chovat. Když se uklidníte vy, uklidní se i motorka, věřte mi. Pokud cítíte, že máte opravdu strach, požádejte někoho, komu důvěřujete, aby vám pomohl a jistil vás. Postupujte klidně po malých krocích, jak jsou popsané níže. Je naprosto v pořádku, když hodinu věnujete vysedání s motorkou stále na stojánku a k dalšímu bodu přejdete až pak. Nezapomeňte, není to sprint a každý máme jiné tempo učení. Nebuďte proto na sebe příliš přísní.

Co je tedy důležité, pokud chcete začít jezdit na vysoké motorce, ze které nedosáhnete na zem?

1. Zapomeňte na dvě nohy na zemi

První pravidlo, které si potřebujete osvojit, je, že na motorce není nutné zastavovat s oběma nohama dole. Možná vás to tak učili v autoškole, ale v běžné jízdě to ve většině případů opravdu není potřeba. Tady si tím naopak zvyšujete riziko pádu. Stačí, aby jedna bota dopadla do díry, na kámen nebo do louže, a motorka ztratí stabilitu. S oběma nohama na zemi se můžete dostat do svízelné situace mimo jiné třeba i v kopci nebo při krizovém brzdění. Proto je naprostý základ učit se zastavování na jednu nohu společně s případným vysednutím zadkem ven.

Ve více než 99 % situací si vystačíte s jednou nohou pevně na zemi a druhou na stupačce. Levou nebo pravou – podle toho, co si žádá terén a situace. Tady musíte začít aktivně vyhodnocovat, kde zastavit, ale s pár opakováními se to stane vaší druhou přirozeností a už o tom nebudete muset ani přemýšlet.

Proto si už od začátku vytvářejte návyk zastavovat vždy jen na jednu nohu. Pomůže vám to udržet motorku pod kontrolou a minimalizovat riziko nepříjemných situací.

Trénujte svalovou paměť

Cílem je naučit mozek i tělo, že při zastavení používáte vždy jen jednu nohu. Opravdu se soustřeďte na to, abyste zvládli levou i pravou – nejen kvůli svalovým disbalancím, ale také kvůli bezpečnosti na nerovném terénu. Tento pohyb opakujte při každém tréninku, dokud se nestane automatickým.

Pokud přecházíte z nižší motorky, kde jste dávali dolů obě nohy, věnujte tréninku extra pozornost. Špatný návyk může v krizové situaci způsobit pád; mozek totiž automaticky (aniž byste to mohli jakkoli ovlivnit) sáhne po dobře zažitém, vy dáte obě nohy na zem, ale budou kratší – a bum. A tohle přece nechcete.

Balanc je základ

Pokud chcete jezdit na vyšší motorce jistě a bezpečně, balanc je váš nejlepší přítel. Funguje to jednoduše – dokud motorku udržíte v rovině, nespadne. Proto je zásadní, abyste při zastavování drželi řídítka rovně a vyhnuli se zastavování při stočených řídítkách. Zatáčet a zároveň zastavovat je pro začátečníky recept na pád.

Balanc ale není jen o motorce – je i o vás. Vaše tělo musí spolupracovat s těžištěm stroje. Jakmile přesouváte váhu na jednu nohu, mění se stabilita a musíte s tím umět pracovat. Pokud vám to přijde těžké, zařaďte do své rutiny jednoduchá balanční cvičení, která výrazně zlepší vaši jistotu za řídítky:

• Stání na jedné noze – třeba při čištění zubů. Je to jednoduché, ale překvapivě účinné.
• Zavřené oči – zkuste stát na jedné noze se zavřenýma očima. Tohle je pro mozek i tělo velká výzva a skvělý trénink rovnováhy.
• Balanční pomůcky – bosu, gymnastický míč nebo cvičební podložky, které simulují nestabilní povrch.

Tyto cviky posilují svaly hlubokého stabilizačního systému, který při jízdě na motorce hraje klíčovou roli. Čím lepší bude váš balanc, tím jistější budete při zastavování, rozjezdu i v nízké rychlosti.

Správná pozice těla

Správné držení těla je nesmírně důležité pro bezpečné a pohodlné ovládání vysoké motorky. Každý detail má vliv na to, jak jistě motorku zvládnete při zastavování, rozjezdu i manévrování v nízké rychlosti.

Od hlavy až k patě: kontrolní checklist

Vezmeme to odshora. Na co si dát u jednotlivých částí těla pozor?

1. Hlava a oči

• Držte hlavu rovně a dívejte se před sebe, ne na přední kolo nebo nohu.
• Pohled určuje směr a stabilitu – pokud koukáte dolů, zvyšujete riziko pádu. Platí, že kam se koukám, tam jedu.

2. Ruce a paže

• Lokty mějte lehce pokrčené, ne křečovitě natažené.
• Vyzkoušejte „pozici slepice“ – když můžete volně pohybovat lokty, máte ruce uvolněné.
• Uvolněné paže znamenají lepší práci se spojkou a plynem.

3. Střed těla

• Zpevněte břišní svaly a držte rovná záda – žádné hrbení jako pytel brambor.
• Rovná záda držte i při přiblížení k nádrži.

4. Kolena

• Nikdy je při šplápnutí na zem nezamykjte dozadu – vždy je mějte „měkká“, aby mohla pružit.
• Pokud chcete, můžete stát na špičce, ale stále udržujte pružnost kolena.

5. Nohy na stupačkách

• Špička na stupačce – poskytuje lepší cit pro balanc a manipulaci s motorkou.
• Pata na stupačce snižuje kontrolu a stabilitu.
• Koleno, které zůstává na motorce, směřuje lehce ven – umožní jemné doladění balancu při zastavení.

6. Dech

• Nezapomínejte dýchat! Při vysednutí vydechněte, při návratu na sedlo se nadechněte.
• Pokud na vyšší motorce vysloveně „skáčete“ dolů, je správné dýchání ještě důležitější, aby tělo zůstalo uvolněné.

Trénink zastavování na vysoké motorce

Než se pustíte do jízdy, je potřeba získat jistotu v samotném pohybu při vysedání. Čím lépe zvládnete techniku v klidu, tím snazší bude její použití v provozu.

Krok 1: Trénink s vypnutou motorkou

• Nechte motorku vypnutou a klidně i se stojánkem dole, aby byla maximálně stabilní.
• Požádejte někoho, aby vám motorku přidržel, pokud se necítíte jistě.
• Zkoušejte vysedat na obě strany – trénujte rovnováhu i pohyb těla.
• TIP: Sledujte, zda vám kalhoty po sedle kloužou dostatečně. Některé materiály, například kůže, mohou při vysedání víc drhnout.

Krok 2: Bez stojánku

• Až budete mít jistotu, zkuste trénink bez stojánku, stále však na místě, bez jízdy.
• Opět procvičujte vysedání na obě strany.

Krok 3: Pomalá jízda

• Nastartujte motorku a rozjeďte se rychlostí chůze (cca 5 km/h).
• Vysedněte až ve chvíli, kdy motorka zcela zastaví.
• Držte oči vpřed – dívejte se na cíl, ne na nohy nebo pod kolo.
• Pokud dosáhnete na špičky, vyhněte se „ťapání“ oběma nohama. To může vést ke ztrátě stability.

Na co si dát pozor

• Nespěchejte – délka tréninku je individuální. Někdo zvládne přechod k jízdě za pár minut, jiný za několik dní.
• Jezděte vždy v bezpečném prostředí – parkoviště, prázdná plocha, minimální provoz.
• Opakujte často – čím víc opakování, tím silnější bude svalová paměť a jistota při zastavování.

Tip: Po každém tréninku si zkuste uvědomit, která strana vám šla lépe, a při příští jízdě začněte na té slabší. Tím předejdete jednostranným návykům.

Kterou brzdou brzdit?

Motorka má dvě brzdy z dobrého důvodu. Přední brzda nese většinu brzdného účinku (cca 70–80 %), ale pokud ji použijete příliš prudce, zejména v náklonu nebo na kluzkém povrchu, riskujete zablokování kola a pád. Zadní brzda pomáhá stabilizovat motorku, zvlášť při brzdění na špatném povrchu nebo v pomalé rychlosti.

Přední brda jako hlavní brzdicí síla

Na většině motorek je přední brzda dominantní brzdicí silou. Jakmile sáhnete na páčku, těžiště motorky se přesouvá dopředu, přední pneumatika se více zatíží, a tím pádem zvládne větší brzdný výkon.

Proto je přední brzdový kotouč větší než zadní, často i dvojnásobně, a bývá doplněn radiálními třmeny nebo dvojicí kotoučů u výkonnějších strojů. U cestovních a sportovních motorek jde o kotouče s průměrem okolo 300–320 mm, u silničních naháčů bývá mírně menší.

Zadní brzda pro stabilitu

Zatímco přední brzda odvádí většinu brzdného výkonu, zadní brzda má jiný, ale neméně důležitý úkol – stará se o stabilitu motorky. Nejvíce se uplatní při pomalé jízdě, v kolonách, při manévrování nebo při dojíždění. Funguje ale i jako důležitý pomocník při krizovém brzdění, kdy doplňuje přední brzdu a pomáhá rozložit zátěž.

Konstrukčně bývá jednodušší než přední – zpravidla jde o menší ocelový kotouč (např. 220–260 mm) a jednopístkový nebo dvoupístkový třmen. To bohatě stačí, protože při brzdění se část váhy přesouvá dopředu, a zadní kolo je tak méně zatížené a jeho přilnavost se snižuje. Pokud zadní brzdu stisknete příliš prudce, hrozí zablokování kola a smyk, zvlášť na mokru nebo v zatáčce.

U typů s delší rozvorovou osou a nižším těžištěm (např. cruisery, turisty) lze zadní brzdu využít výrazně více. Brzdný výkon je pak vyváženější. Výjimka platí také u endur nebo adventure motorek v terénu, kdy je kvůli nižší přilnavosti a vysokému těžišti lepší brzdit raději zadní brzdou, aby nedošlo ke smyku předního kola.

TIP: Kontrolujte pravidelně pneumatiky – nejen správný tlak, ale také zda mají dostatečný vzorek.

Jak na brzdění na motorce krok za krokem

Naučit se brzdit správně znamená umět reagovat s citem, včas a bez zbytečné paniky. Ať už jedete po městě, po okresce nebo za deště, správné brzdění může být rozdíl mezi hladkým zastavením a tvrdým pádem.

1. Začněte jemně a nikdy nemačkejte páčku nadoraz.
2. Plynule přidávejte tlak na přední brzdu, ne trhaně a najednou.
3. Motorka by měla být co nejvíce narovnaná – v náklonu brzděte s extrémní opatrností nebo vůbec (pokud nepraktikujete trail braking, což je pokročilá technika pro průjezdy zatáčkami).
4. Postupně tlak na páčku uvolňujte, jak klesá rychlost.

Dva prsty na páčce a noha na stupačce

U přední brzdy je důležité používat dva prsty. Je to rychlejší a citlivější. Zároveň máte stále stabilní úchop řídítka zbylými prsty, což pomáhá udržet stabilitu stroje, hlavně při nečekaném brzdění nebo na nerovném povrchu.

Udělejte si z toho zvyk a nikdy nebrzděte všemi čtyřmi prsty, což může vést k zablokování kola. Jde o detail, ale v praxi dělá velký rozdíl – zvlášť v krizových situacích, kdy rozhodují desetiny vteřiny.

Pokud jedete třeba ve městě a víte, že budete muset častěji brzdit, je dobré udělat si další zvyk a mít dva prsty (ukazováček a prostředníček) na brzdové páčce. Pomůže vám to okamžitě a přesně reagovat.

Co se týče zadní brzdy, nohu mějte na stupačce vždy se opírejte o první třetinu nohy. Pokud byste nohu nechávali nad brzdou, můžete na nerovnosti snadno na brzdu šlápnout omylem. Nebo můžete nechtěně brzdit pořád, což povede k přehřívání brzdného kotouče.

Vždycky zavřete plyn!

Když brzdíte, současně se zahájením brzdění zavřete plyn. Asi je jasné, že brzdu a plyn nelze používat současně, ale spoustu jezdců a jezdyň tuhle chybu bezděky dělá. Dochází k tomu při příliš pevném úchopu řídítek, kdy se plyn částečně vrátí, nebo zůstane lehce otevřený. A to je problém: otevřený plyn při brzdění snižuje účinnost brzd, narušuje stabilitu motorky a prodlužuje brzdnou dráhu. Pokud má stroj brzdit naplno, musí mít i zcela zavřený plyn.

ABS pomůže, ale nespasí

Motorky vybavené ABS (protiblokovacím systémem) mají v krizových situacích výhodu: systém zabrání zablokování kol a udrží motorku stabilní. Je to obrovská pomoc při brzdění na mokru, štěrku nebo dlažbě. Přesto platí, že vás ABS nezachrání, pokud budete brzdit v náklonu nebo bez rozmyslu.

Pokud vaše motorka ABS nemá, nemusíte se bát. Jen musíte mít víc citu a techniky. Naučit se postupně dávkovat brzdný tlak, brzdit především na narovnané motorce a rozpoznat, kdy se kolo blíží ke smyku. Dobrou zprávou je, že to jde. Chce to jen trénink, ideálně v bezpečném prostředí, třeba na tréninkové ploše nebo v motoškole.

Mohlo by vás zajímat:
Jak jet na motorce v dešti?

Jak na krizové brzdění

Krizové brzdění je noční můra mnoha jezdců a jezdkyň. Právě proto byste ho měli pravidelně trénovat, abyste věděli, co všechno si můžete dovolit a jak se motorka chová.

1. Okamžitě zavřete plyn: Plyn musí být zcela zavřený hned v první vteřině, současně se začátkem brzdění. Otevřený plyn snižuje účinnost brzd a narušuje stabilitu motorky.
2. Brzděte plynule, ale razantně: Na přední brzdu jděte rychle, ale ne zbrkle. Tlak zvyšujte plynule. První fáze přenese váhu na přední kolo, pak můžete přitlačit na maximum.
3. Zadní brzdu používejte jemně: Zadní brzda pomáhá stabilizovat motorku, ale nesmí se zablokovat. Stačí mírný tlak, zhruba 10–20 % síly, hlavní práci odvádí předek.
4. Správný úchop a příprava ruky: Mějte dva prsty připravené na páčce brzdy. Úchop řídítek nesmí být křečovitý, příliš pevný stisk může vést k nedostatečně zavřenému plynu.
5. Nohy přitiskněte k nádrži, hlavu mějte vzpřímenou, paže volné. Sledujte cestu, ne překážku, abyste se vyhnuli fixaci pohledu (target fixation).
6. Spojku sešlápněte až těsně před zastavením: Pokud ji zmáčknete příliš brzy, ztratíte brzdný účinek motoru. Pokud pozdě, motorka může cuknout. Ideálně ji použijte až v závěru brzdění.
7. ABS není kouzelný štít: Pomáhá při ztrátě přilnavosti, ale nebrzdí za vás. I s ABS je třeba brzdit správně, tedy plynule a s citem.
8. Trénink je základ: Krizové brzdění je potřeba pravidelně nacvičovat. Nejdřív pomalu a v bezpečném prostoru, pak postupně zvyšovat rychlost i intenzitu.

Trénink dělá rozdíl

Brzdění je nutné trénovat. Nejlépe na bezpečném místě, při různých rychlostech, za sucha i za mokra. Mnoho jezdců a jezdkyň brzdí instinktivně, ale právě ve stresu často dělají chyby: prudce zmáčknou páčku, brzdí jen jednou brzdou nebo ztuhnou a nedokážou reagovat.

Nenechte se překvapit ABS

Některé může překvapit nástup ABS, které se projevuje „pulsováním“ brzdové páčky nebo pedálu. To je důsledek rychlého povolování a opětovného stlačování brzdového tlaku, které systém provádí i několikrát za sekundu. V krizové situaci vás to opravdu může překvapit a vyhodit z rovnováhy!

I proto je důležité nepodcenit trénink a chování motorky si vyzkoušet. Případně brzdění můžete trénovat i na vyjížďce, stačí se rozhlédnout, jestli máte volnou silnici a zkusit si zabrzdit z vyšší rychlosti.

Často kladené otázky (FAQ)

Jízda na motorce v dešti a jak na to

Jízda na motorce v dešti nemusí být nutně nepříjemná nebo nebezpečná, pokud víte, na co si dát pozor. Důležitá je rozvaha, správná výbava a přizpůsobený styl jízdy. Níže najdete praktické tipy, jak se v dešti na motorce cítit jistě a bezpečně.

1. Zkontrolujte stav motorky, než vyjedete

Správný tlak a dostatečný vzorek jsou základ. Pneumatiky by měly mít minimálně 2 mm hloubku dezénu, ideálně však 3–4 mm. Vzorek pomáhá odvádět vodu a zvyšuje přilnavost. Sjeté gumy jsou v dešti receptem na problémy.

Stejně důležitý je ale i tlak. Podhuštěné pneumatiky zvyšují riziko aquaplaningu, prodlužují brzdnou dráhu a zhoršují ovladatelnost, protože se plášť deformuje a hůř drží stopu. Přehustěné pneumatiky zase mají menší kontaktní plochu s vozovkou, takže ztrácejí přilnavost a hůř absorbují nerovnosti. V dešti to může znamenat nečekané ustřelení v zatáčce nebo na bílých čarách.

Nezapomínejte ani na kontrolu osvětlení. Funkční blinkry a zadní brzdové světlo jsou v dešti zásadní.

Mohlo by vás zajímat: Jak správně dofouknout pneumatiky?

2. Pořiďte si nepromok

Buďto můžete jezdit v kvalitní nepromokavé kombinéze nebo membránovém motooblečení (např. s Gore-Texem nebo jinými technickými materiály). To je prodyšné, odvádí pot a zároveň chrání proti vodě i větru. Výhodou je komfort i při delší jízdě bez potřeby další vrstvy.

Poslouží ale i jednoduchý nepromok, který navléknete přes běžné oblečení. Sice neodvádí pot, ale dobře ochrání proti prudkému lijáku nebo studenému větru. Výhodou je nízká cena a skladnost, protože se vejde pod sedlo nebo do tankvaku. Mně se opravdu osvědčil, a to ani nemám specializovaný na motorku, ale silničářský

Nezapomeňte ani na voděodolné rukavice a boty – právě od končetin se chlad šíří nejrychleji. Promočené rukavice navíc ztrácejí cit a kloužou po rukojetích. Pokud nemáte vyloženě nepromokavé moto boty, pomohou i návleky přes boty, které za pár stokorun udrží nohy v suchu.

3. Nepodceňujte viditelnost

Používejte reflexní prvky a zapněte světla. V šedivém dešti vás ostatní řidiči snadno přehlédnou.

4. Jeďte plynule a předvídejte

V dešti platí dvojnásob, že plynulost a rozvaha jsou základ. Prudké pohyby, ostré zatáčky, náhlé změny směru nebo razantní přidání plynu vás budou s největší pravděpodobností stát pád. Motorka na kluzké silnici hůř reaguje, takže se vyplatí jet o pomaleji, s větším rozestupem a s ostražitostí.

• Ve městě vás může překvapit náhlé brzdění auta před vámi. Pokud jedete těsně za ním a reagujete prudce, přední kolo snadno podklouzne.
• Na okresce zase může být v zatáčce štěrk nebo naplavená hlína a při razantním náklonu to končí podklouznutím.
• A na dálnici vás v dešti doženou auta s mlhou na oknech a minimální viditelností a ne vždy vás vůbec zaregistrují.

Jak jezdit bezpečněji?

• Brzděte v předstihu a jemně.
• Zatáčky projíždějte plynule, bez zbytečných korekcí a s co nejmenším náklonem.
• Plyn přidávejte postupně, zejména při výjezdu ze zatáčky nebo z křižovatky.
• Zvětšete rozestupy, klidně na 4-5 vteřin.
• Sledujte silnici a provoz co nejdál dohlédnete, ne jen vozidlo před sebou. Čím víc vidíte, tím víc máte času reagovat.

5. Brzděte s citem

V dešti je opravdu důležité brzdit plynule. Kluzký asfalt a nižší přilnavost totiž zvyšují riziko smyku, proto je potřeba brzdit dříve a jemněji než za sucha. Ideálně se brzdění pomocí brzd co nejvíc vyhýbejte. Pozor, tím nechci říct, abyste jen přidávali plyn. Ale brzděte co nejvíc motorem – tedy přestaňte včas přidávat plyn a podřazujte. Motorka automaticky zpomalí a vyhnete se tak prudkému používání brzd, které může skončit i smykem.

Pokud máte motorku s ABS, je to velká výhoda, pomůže vám udržet stabilitu i při razantnějším brzdění. Ale pozor: ABS není všemocné. Nezachrání vás, pokud jedete příliš rychle, v náklonu nebo na extrémně kluzkém povrchu.

U motorek bez ABS si dejte zvlášť pozor na přední brzdu. Brzděte s citem, ideálně na narovnané motorce, a snažte se vyhnout prudkému stisku páčky. Zadní brzdu využívejte jako doplněk, protože v dešti dokáže pomoct stabilizovat motorku, ale také snadno podklouzne.

6. Vyhýbejte se bílým čarám a kovovým povrchům

Přechody pro chodce, vodorovné značení, kanalizační poklopy, koleje nebo kovové desky (např. na rozkopané silnici) jsou extrémně kluzké. Pro motorku je kontakt s nimi riskantní hlavně v náklonu a při brzdění.

Pokud se jim nelze vyhnout, projíždějte přes ně co nejrovněji, bez náklonu, bez brzdění a ideálně i bez přidání plynu. Zkrátka udržujte stabilní směr a motorku ve vzpřímené poloze. Při jízdě v kolonách nebo po městě si dávejte pozor na kolejnice tramvají, protože mokré a mastné jsou opravdu nebezpečné pro motorky i skútry.

A pozor taky na spadané listí, hlínu nebo olej, to všechno se v dešti promění v past. Sledujte povrch před sebou a všímejte si „lesklých“ míst.

7. Pozor na aquaplaning

Aquaplaning je stav, kdy se mezi pneumatikou a vozovkou vytvoří vrstva vody, která naruší kontakt kola se silnicí. Motorka se pak doslova “vznáší” po vodě, řízení přestane reagovat, přilnavost je nulová a jakýkoli pokus o manévr může skončit pádem.

I když se aquaplaning častěji spojuje s auty, motorkáři nejsou výjimkou, obzvlášť na silnicích s vyjetými kolejemi, v hlubokých kalužích nebo při průjezdu větším proudem vody. Rychlost a špatné pneumatiky (s nízkým vzorkem nebo nesprávným tlakem) riziko výrazně zvyšují.

Co dělat při aquaplaningu na motorce?

Pokud cítíte, že řídítka „plavou“, motorka nereaguje na pohyb nebo mírně ustřeluje, hlavně nezmatkujte. Nechte motorku jet rovně, nebrzděte a nepřidávejte plyn. Většinou se během krátkého okamžiku kontakt s vozovkou obnoví. Jakmile se tak stane, můžete začít opatrně korigovat směr.

8. Buďte připraveni na delší brzdnou dráhu

Brzdění je jeden z nejkritičtějších momentů při jízdě v dešti. Kluzký asfalt, delší reakční doba a nižší přilnavost znamenají, že jakákoli chyba může vést k podklouznutí nebo zablokování kola.

Co se mění za deště?

Na mokré silnici se brzdná dráha může prodloužit až dvojnásobně oproti suchu. Navíc je velmi nerovnoměrná – zatímco některé úseky drží dobře, jiné (čáry, přechody, hladký asfalt) kloužou jako led. Pokud brzdíte prudce nebo bez přípravy, přední kolo může ustřelit a během zlomku vteřiny se ocitnete na zemi.

Jak brzdit správně?

• Brzděte včas a s předstihem.
• Používejte obě brzdy zároveň. Přední dělá většinu práce, zadní pomáhá stabilizovat.
• Začněte jemně – pozvolna zatlačte na páčku a teprve postupně zvyšujte tlak. Prudký stisk může přední kolo zablokovat (u motorek bez ABS).
• Brzděte ideálně na narovnané motorce. V náklonu je přilnavost nižší, a jakákoli korekce může vést k pádu.
• V zatáčce nebrzděte, pokud to není nezbytně nutné. Pokud musíte, brzděte velmi jemně a téměř rovně.

ABS – skvělý pomocník, ne záruka

Moderní motorky s ABS (protiblokovacím systémem) mají velkou výhodu: při prudkém brzdění nezablokují kola a udrží stabilitu. V dešti je to cenná pojistka, která zvládne drobnou chybu nebo paniku. Ale pozor! ABS neznamená, že můžete brzdit jakkoli. Pokud je silnice extrémně kluzká (olej, přechod, koleje), ani ABS vás nemusí zachránit. Funguje správně jen při dostatečném kontaktu pneumatik se silnicí.

Motorka bez ABS? Dá se to, ale chce to cvičit

Brzdění bez ABS vyžaduje zkušenosti a cit. Zvlášť u lehkých nebo sportovních motorek je snadné zablokovat přední kolo, pokud to s páčkou přeženete. Nejlepší rada? Zkuste si brzdit na mokru nanečisto, ideálně na bezpečném místě (např. parkovišti) a při malé rychlosti – získáte cit pro to, jak reaguje motorka a kolik si můžete dovolit.

9. Dodržujte bezpečnou vzdálenost

V dešti sami nevidíte dobře, a hlavně ostatní nevidí vás. A co hůř, brzdná dráha se výrazně prodlužuje, reakční doba je delší a přilnavost nižší. Proto platí jednoduché pravidlo: držte si větší odstup než obvykle.

Jaký je bezpečný odstup za deště?

Za sucha se doporučuje odstup přibližně dvě vteřiny, v dešti by to měly být alespoň tři až čtyři vteřiny. Počítejte jednoduše – když vozidlo před vámi mine pevný bod (značku, strom, patník), začněte počítat „jednadvacet, dvacetdva, dvacet tři…“ Pokud jste u stejného bodu dříve, než dořeknete „dvacet tři“, jste příliš blízko.

Proč je to tak důležité?

• Vozidlo před vámi může náhle zabrzdit – třeba kvůli výmolu nebo kaluži.
• Pokud budete muset brzdit, potřebujete si připravit rovnováhu a tlak na páčkách – na to potřebujete čas.
• Správná vzdálenost umožňuje plynulé manévrování, protože vidíte, co je před vámi a stihnete zareagovat a vyhnout se kalužím, nerovnostem nebo nepořádku.

Pokud jedete v koloně, nepřibližujte se k autu zbytečně z boku. V dešti vás řidič/ka v zrcátku snadno přehlédne a špatný odhad může znamenat zavření do svodidel.

10. Někdy je lepší počkat

Pokud je bouřka, silný liják nebo vás čeká dlouhá cesta po dálnici, zvažte odložení jízdy. Nejde o zbabělost, ale o rozumné rozhodnutí. Zkušení jezdci a jezdkyně vědí, kdy je lepší si dát pauzu.

Často kladené otázky (FAQ)

Zdroje

WU, Dan; HOURS, Martine; MARTIN, Jean-Louis. Risk factors for motorcycle loss-of-control crashes. Traffic injury prevention, 2018, 19.4: 433-439.

Cycle World. 5 Tips for Riding a Motorcycle in the Rain“ Cycle World, 2022. Dostupné z: https://www.cycleworld.com/sport-rider/five-tips-for-riding-motorcycle-in-rain-0/

Proč pneumatiky na motorce dofukovat častěji?

Ztráta tlaku v pneumatikách je běžná, ale u motorek k ní často dochází rychleji než u aut. Důvodů je několik:

• Menší objem pneumatiky: Pneumatika na motorce má menší vnitřní objem než ta automobilová. Takže i když z ní uteče jen malé množství vzduchu, tlak klesne výrazněji. Je to podobné jako rozdíl mezi nafouknutým balónkem a velkým míčem – z balónku zmizí tlak mnohem rychleji.
• Vyšší tlak na jednotku plochy: Motorka má dvě kola, nese ale celou váhu stroje i jezdkyně či jezdce. Tím pádem je zátěž na pneumatiku vyšší, zvlášť u zadního kola. To může urychlovat mikroskopické úniky vzduchu v oblasti ventilku nebo patek pláště.
• Častější teplotní výkyvy: Pneumatiky na motorce jsou vystaveny větším teplotním výkyvům – po krátké jízdě se rychle ohřejí, pak zase rychle vychladnou. Guma a ventilky se roztahují a smršťují, což může časem vést k únikům vzduchu.
• Těsnění a ventilky: Na motorce je častěji přímý ventilek bez bezpečnostního pojistného jádra, který bývá náchylnější na netěsnosti. A i drobné nečistoty (prach, voda) můžou způsobit únik.

Jak nafouknout pneumatiky na motorce

Podhuštěné nebo přefouknuté pneu dokážou pořádně zkazit jízdu. A mnohdy vám ani nemusí dojít, že je špatně zrovna tohle. Nafouknout je správně přitom zvládne každý. Jak na to a na co si dát pozor?

Jaký je správný tlak v pneumatikách na motorku?

Každý motocykl má od výrobce doporučený tlak pro přední a zadní pneumatiku. Může se lišit také podle zatížení, například při jízdě sólo vs. se spolujezdcem či s kufry.

• v uživatelské příručce motorky,
• na štítku na rámu (např. na kyvné vidlici nebo pod sedlem),
• nebo na webu výrobce.

Typicky se tlak pohybuje:

• přední pneumatika: 2,1–2,5 baru
• zadní pneumatika: 2,3–2,9 baru

Zkontrolujte tlak za studena

Tlak se měří za studena, ideálně před jízdou. Tlak v pneumatice se po zahřátí při běžné jízdě zvýší přibližně o 10 až 15 % oproti původnímu „studenému“ tlaku. V praxi to znamená:

• Pokud máte nastavený tlak 2,2 baru za studena, po zahřátí může stoupnout na 2,4 až 2,6 baru.

• U sportovnější jízdy nebo delších tras se může dostat i k nárůstu kolem 0,5 baru.

U závodních motorek se tlak naopak nastavuje „za tepla“, protože tam se počítá s konkrétní teplotou gum při jízdě – ale to je úplně jiná liga.

Tip: Pořiďte si kapesní digitální nebo mechanický tlakoměr – na benzinkách nemusí být přístroje úplně přesné.

Jak nafouknout pneumatiky na motorce

Pokud je tlak nízký, dofoukejte pneumatiky. Buďto můžete zvolit klasiku a zamířit na čerpací stanici, protože většina pump má kompresor s manometrem, nebo si můžete pořídit malý domácí kompresor – buď elektrický, nebo ruční (např. s nožním pedálem). Elektrické kompresory stojí kolem tisícovky a jsou ideální, protože si můžete dofouknout pneumatiku hned před jízdou.

1. Jednoduše odšroubujte krytku ventilku.
2. Připojte hadici pevně a rovně. Špatně nasazená hadice může ukazovat nepřesný tlak, foukat vedle nebo v horším případě poškodit ventilek.
3. Poté dofoukněte pneumatiku na požadovanou hodnotu.
4. Nefoukejte „na slepo“. Sledujte manometr a dofukujte postupně. Raději po malých dávkách, než abyste přefoukli a museli upouštět.
5. Po dofouknutí hadici opatrně odpojte. Prudké vytržení může opět uvolnit ventilek a vzduch začne pomalu unikat.
6. Nezapomeňte znovu našroubovat krytku ventilku.

Pozor si dejte na specifické ventilky: některé sportovní nebo úzké ráfky mají ventilek tak blízko výpletu, takže potřebujete zahnutý nástavec. Pokud si kupujete kompresor, poohlédněte se po speciálních, co nástavec mají.

Jednotky tlaku: bary, kPA nebo psi?

V jakých jednotkách vlastně měřit tlak? U nás najdete hlavně bary (ale tam nejezděte na motorce), respektive kilopascaly, ale někdy narazíte na psi (haf!). Jednotka psi (pounds per square inch – libry na čtvereční palec) se používá především v anglosaských zemích, kde se udržel imperiální měrný systém.

Oboje má jiné hodnoty, proto pozor na převody. Pro rychlou orientaci:

1 bar = 100 kPa

1 bar ≈ 14,5 psi

1 psi ≈ 6,9 kPa

Na co si dát pozor

Nafouknout pneumatiky je opravdu jednoduché, ale dejte si pozor na následující:

Nepřefukujte

Příliš vysoký tlak znamená menší kontakt s vozovkou, horší grip a delší brzdnou dráhu. Nízký tlak zase vede k přehřívání a rychlejšímu opotřebení. Držte se doporučení výrobce a klidně si tlak zapisujte, zjistíte, jak rychle z pneumatik mizí vzduch.

Nezapomeňte na ventilky

Po nafouknutí vždy zavřete ventilky a zkontrolujte, že neutíká vzduch. Pro jistotu můžete použít krytky ventilků – chrání před nečistotami a únikem vzduchu.

Často kladené otázky (FAQ)

Nevhodné chování instruktorů v autoškolách je téma, o kterém „se tak nějak všude ví“, ale málokdo o něm mluví nahlas. Přesto se s ním řada lidí – převážně žen – během výuky setkala. Může to být instruktor, který komentuje vzhled žačky nebo ji posílá do kuchyně, „náhodné“ dotyky při předvádění úkonů, nebo dokonce sexuálně explicitní narážky či výroky. A někdy i něco mnohem horšího.

Toto téma jsme se rozhodli otevřít, protože se o něm stále dost nemluví. A hlavně se nic zásadního zatím neděje.

Proč to řešíme

Zkušenost s autoškolou často formuje nejen řidičské schopnosti, ale i vztah k řízení jako takovému. Místo toho, aby člověk získal zdravé sebevědomí za volantem, odchází s pocitem znechucení, stresu nebo dokonce studu. To ovlivňuje nejen řidičský výkon, ale i další chuť vůbec řídit. 

To má za následek i řidičky a řidiče, kteří budou řídit se strachem a méně bezpečně, než kdyby prošli kvalitní autoškolou a získali zdravé sebevědomí a jistotu za volantem. Nejenže takové chování škodí jednotlivcům, kteří nedostali kvalitu služby, kterou si zaplatili, ale ve výsledku i všem ostatním v celém provozu. A nepřímo také přispívá k přetrvávání genderových stereotypů o „ženách za volantem“. 

Pokud má mít výuka řízení smysl, musí být bezpečná, spravedlivá a smysluplná pro všechny. Fyzicky i psychicky, bez ohledu na jejich pohlaví nebo gender.

Sbíráme data – vyplňte náš anonymní dotazník

Proto teď sbíráme data v anonymním dotazníku. Chceme zmapovat, jak časté takové zkušenosti skutečně jsou, co přesně se děje a jaké to má následky. Pomůže nám to nejen popsat problém, ale poté i navrhnout cesty, jak ho řešit. Protože tohle téma potřebuje spoustu hlasů, můžete se o své příběhy v dotazníku podělit detailněji.

Vyplnit náš anonymní dotazník můžete tady:

Znáte někoho, kdo zažil v autoškole něco nepříjemného?

Pokud špatnou zkušenost z autoškoly nemáte, ale znáte někoho, kdo ano, budeme rádi, když jim odkaz na tenhle dotazník pošlete.

Co bude dál?

Až budeme mít dostatek odpovědí, výsledky zveřejníme. Budeme moc rádi, když nás během toho budete sledovat, aby vám nic neuteklo. Najdete nás na Instagramu Vyjezdi se, Zuzana jede a Terapeutka Sára, kde budeme sdílet novinky i další témata, která podle nás stojí za pozornost. 

Díky, že pomáháte dát hlas těm, jejichž zkušenosti zatím často zůstávají nevyslyšeny.

Ženy a motorky – trocha čísel

Možná si pořád myslíte, že motorky jsou převážně mužská doména. Ale když se podíváme na data, realita je trochu jiná! Podle projektu Atlas Čechů od Behavio Labs má řidičák na motorku skoro 1,9 milionu Čechů, ale jen 900 000 z nich motorku opravdu vlastní. A co je zajímavější – ačkoliv muži tvoří 70 % držitelů řidičáku, motorky vlastní ženy téměř z poloviny (45 %).

Existuje hned několik důvodů, proč jsou v těchto číslech takové rozdíly. Dřív si muži dělali papíry na motorku automaticky – byl to jakýsi standard. Dneska už jsou to starší generace, takže tolik nejezdí nebo nejezdili nikdy. A ženy? Ty k tomu často přistupují cíleně. Když se rozhodnou udělat si papíry, znamená to, že opravdu chtějí jezdit – ne že si „jednou možná zkusí vyjet“.

Další zajímavá data pocházejí z USA z roku 2023. Podle nich tvoříženy přibližně 20 % všech motocyklistů ve Spojených státech, což je téměř dvojnásobek oproti situaci před deseti lety. Takže ženy na motorkách neustále přibývají. Co se týče vlastnictví, ženy dnes tvoří 14 % všech majitelů motorek v USA, oproti 8 % v roce 1998. Zajímavé je i to, že průměrná žena na motorce je mladší než průměrný muž – mezi mileniálkami tvoří motorkářky až 26 % všech jezdců této generace.

Podle amerického výzkumu také motorkářky častěji absolvují kurzy bezpečné jízdy – konkrétně 58 % z nich, zatímco u mužů je to jen 44 %.

Tak proč se často (a zbytečně) bojíme?

Když stereotyp řídí místo tebe

Sebevědomí. Právě to je klíčem k úspěchu, jenže je často ovlivněné působením těch prokletých hluboce zakořeněných stereotypů. Výzkum z roku 2023 potvrzuje existenci tzv. hrozby stereotypu – fenoménu, kdy obava z naplnění negativního očekávání (například že ženy špatně řídí) sama o sobě zhoršuje výkon!

Pokud odmalička slýcháme, že „chlapi prostě řídí líp“, je logické, že si tento postoj postupně osvojujeme jako součást vlastního vidění světa. A to přitom takové výroky nebo názory vůbec nemusí být myšlené ve špatné víře, často i naopak!

Jestliže máme tyto stereotypy zvnitřněné, můžeme při řízení zažívat zvýšenou úzkost, což snižuje sebedůvěru a zhoršuje schopnost reagovat v krizových situacích. Výsledky studie ukazují, že právě psychologický tlak spojený s pohlavím může mít na výkon za volantem větší vliv než reálné dovednosti.

No a jak vlastní schopnosti a dovednosti vůbec vnímáme? Podle průzkumu mezi americkými řidiči se 82 % mužů cítí „velmi sebejistě“ za volantem, zatímco u žen je to jen 74 %. Přestože se rozdíl nemusí zdát dramatický, ukazuje, že ženy si ve srovnání s muži důvěřují méně – a to i přesto, že v mnoha případech řídí bezpečněji. Rozdíl v sebevědomí není dán objektivními schopnostmi, ale vnitřním nastavením a očekáváním společnosti.

Tak co, už aspoň trochu věříte, že tvrzení, že ženy a motorky nejdou k sobě, je založené jenom na předsudcích? A co s tím dělat?

Holky na motorce nejsou výjimka. Jak to dokázat?

Pokud máte pocit, že nejste dost dobré na řízení auta nebo motorky, nejste v tom samy a není to vaše chyba. Sebedůvěra se za volantem nebo na motorce neobjevuje lusknutím prstu – a pokud jste vyrůstaly ve světě, kde se opakovaně říkalo, že „tohle je spíš pro chlapy“, je naprosto pochopitelné, že váháte. Ale to neznamená, že na to nemáte. Znamená to jen, že vám třeba chyběla podpora. A to se dá změnit.

Mluvme o tom

Začněte tím, že o svých pochybnostech budete mluvit – s kamarádkou, klidně sama se sebou nahlas. Tím, že věci pojmenujete, vezmete stereotypům jejich sílu. Uvědomte si, že v tom nejste samy. Existují komunity žen, které si prošly stejnými strachy a pochybami – a dnes jezdí sebevědomě, svobodně a s radostí. Najděte si takové prostředí, ať už online nebo v reálném světě, a dovolte si z něj čerpat podporu.

Buďme samy k sobě laskavé

Nezpochybňujme se pokaždé, když uděláme chybu. Každý se učí – a každý začínal. To, že se něco napoprvé nepovede, není důkaz neschopnosti, ale přirozená součást procesu. Neporovnávejme se s někým, kdo už má za sebou roky jízdy nebo kdo se prostě vytahuje. Jsme každá na své vlastní cestě.

Neopakujme si stereotypy

Dávejme pozor na to, jak o sobě mluvíme – i v myšlenkách samy se sebou. Pokud si neustále sobě opakujeme věci jako „nejsem technický typ“ nebo „řízení moje slabina“, náš mozek tomu začne věřit. Jazyk, který používáme, má sílu měnit vnímání i realitu – a dokázaly to i vědecké studie.

Tahle konkrétní americká zjistila, že pozitivní afirmace aktivují oblasti mozku spojené se zpracováním sebehodnoty a pozitivních informací, což naznačuje, že pravidelné používání podporujícího vnitřního dialogu může přispět k posílení sebevědomí a celkového psychického zdraví.

Takže ty pochyby, jestli to zvládneme, jestli to není moc, jestli na to máme, zkusme otočit: „Jsem v procesu učení a zlepšuju se každý den.“

Prostě do toho pojďme!

A nakonec – buďte vidět. Každá žena, která se odváží jít (nebo jet) si za svým, pomáhá změnit obraz světa, ve kterém „chlapi řídí líp“. Vaše odvaha může být přesně tím, co inspiruje další holku, která dnes ještě váhá. A to už za to stojí.

Jezdi, protože ty sama chceš

Každý začátek je těžký. A každý pokus se počítá. Nenech se zastavit tím, že někdo „ví líp“, co je pro tebe správné. Neznají tě. Neznají tvůj příběh, tvůj sen, ani tvoji sílu. Pokud tě to táhne na dvě kola – jdi do toho. Najdi si podporu, komunitu, další motorkářky, které už podobnou cestou prošly. A hlavně věř sama sobě, protože pak dokážeš všechno, co chceš